Fantasy román MĚSTO DRAKA E-KNIHA

1. Proud fotonů

Kapitán Sabyk stál zamyšleně na terase svého bytu s výhledem na stověžaté město Praha. Právě dokončil každodenní trénink s plazmovou holí a zadumaně hleděl do dáli, oblečen jen do volných lněných kalhot. Své dlouhé světlé vlasy měl trochu rozcuchané a jeho atraktivní svalnaté tělo se lesklo potem. Ke konci pravidelného bojového cvičení ho cosi vyrušilo. Zasáhla ho totiž silně předtucha, že se stalo něco výjimečného. V té chvíli již věděl, že zpráva o této události byla na cestě k němu. V posledních letech začal opět vnímat jemné šimrání proudu fotonů, jak celá sluneční soustava, plující galaxií, vstoupila do oblasti, kde se během svého letu připravovala na evoluční skok. Věděl, co tyto pocity znamenaly, i to, co je možná bude následovat. Naposledy cítil podobné energie před více než dvaceti tisíci lety. 

 Další ukázka:

Uvítal je rozlehlý skalní dóm osvětlený stovkami levitujících plazmových baněk. Uprostřed se vznášel světélkující sloupec mléčně bílé až namodralé fotonické energie, tvořený milióny drobných energetických orbů. Tento proud se sbíhal z několika stran a ve výšce tří metrů se jednotlivé paprsky spojovaly v jeden, připomínající mohutný strom, který pak mizel kdesi ve stropě jeskyně. Tento kmit fotonických částic doprovázel svištivý, prskající zvuk, který se neustále proměňoval, jako by hrál zvláštní, těžko napodobitelnou melodii. Sabyk došel až k okraji energetické kaskády a mohutně zvolal: „Salut, dragonule!” 

Další ukázka:

Když se přiblížila, celé jeho tělo hořelo a jeho bioenergie vířila, jako by byl zasažen paprskem plazmové hole. Její houpavá chůze a uhrančivý pohled byly pro něj jako nejprudší jed a zároveň nejsilnější droga. Čistá plejádská esence tohoto stvoření ho připravila o slova, v krku mu vyschlo a nemohl se pohnout. Tisíce let nepoužívaná a zarezlá kola jeho plodnosti se právě roztočila a spalovala ho zevnitř jako palčivý plamen Swarogovy nebeské kovárny. 

Další ukázka:

Čím déle mluvil, tím více se v její mysli objevovalo otázek. Po chvíli mu nedočkavě skočila do řeči – až skoro vykřikla: „A co tedy znamená ten nápis? Proč ses obával toho záření?” Před pár hodinami vyzvedla z jámy plné hlíny obyčejnou truhlu, která vypadala jako naprosto běžná středověká schrána na mince nebo šperky. Nechtělo se jí proto věřit, že by byla tak stará. Na tomto archeologickém nalezišti očekávala předměty z doby Přemyslovců, maximálně mladší keltskou vrstvu, prokládanou artefakty Markomanů. Ale tohle? Celé to vůbec nedávalo smysl. 

Další ukázka:

Cestou se zastavili před domem U Černé Matky Boží. Sabyk vyprávěl Aymarovi, že právě tady koupil vzácný artefakt – sošku černé bohyně, kterou kdysi ve sklepení uctívali vyznavači staré víry, než je inkvizice přišla zatknout. Figurka původně patřila Libuziným dětem, které ji ztratily při hře v podhradí, a našla se až při kopání základů tohoto paláce. Honosná stavba stojí téměř naproti schodům zvaným Jánský vršek, které ústí u paláce, kde kdysi přebýval Edward Kelley. Kapitán proto přidal i pár historek o tomto proslulém alchymistovi, jak z věže pozoroval dalekohledem dvůr Rudolfa II., aby mohl podávat tajné zprávy Alžbětě I.