Pálení čarodějnic je novodobý název. Skutečný původ svátku je mnohem krásnější
Na mnoha místech se v příštích dnech bude oslavovat takzvané pálení čarodějnic, následované v některých městech i prvomájovými veselicemi. Tyto svátky jsou však na našem území negativně akcentovány. Máme zde ještě v živé paměti komunistickým režimem vynucené účasti na propagandistických průvodech prvního máje, ale také samotné „pálení čarodějnic“ má hořkou příchuť a toto bychom jako zábavu již snad ve druhém tisíciletí neměli prezentovat svým dětem.
Tento název se objevil v Evropě až v baroku, pravděpodobně pod německým vlivem takzvané Valpuržiny noci (Walpurgisnacht), kde se jméno anglosaské světice Walpurgy, která měla chránit svět před démony, stalo paradoxně názvem noci, kdy prý létají čarodějnice.
Tento svátek má však velice krásnou a hlubokou podstatu. Pokud tedy zapalujete v předvečer prvního máje velký oheň, oslavujete tak tisíce let starý svátek.
##PRODUCT-WIDGETS-43799##
Začneme u Keltů, kteří na území české kotliny pobývali od 5. století před naším letopočtem. Pradávný název pro oslavu předvečera prvního máje je Beltaine, což znamená jasný oheň boha Belenose, spojovaného se sluncem, světlem a léčivou silou. Byla to oslava splynutí mužského a ženského principu, v praxi během této tajemné noci tedy docházelo i k milování v přírodě pod širým nebem. Předtím ale například prováděli dávní Keltové svá stáda dobytka mezi dvěma zapálenými ohni, aby je tak očistili. Plodnost rodu lidského musela jít ruku v ruce s plodností hospodářských zvířat a ornice. Jedno bez druhého nemohlo přežít.
Kolo roku je jasně vymezené čtyřmi astronomickými jevy, dvakrát slunovratem a dvakrát rovnodenností, a mezi tím měli jak Keltové, tak i naši předkové Slované významné „mezisvátky“. Opakem prvního máje je například svátek Samhain, zvaný v našich končinách Dušičky. V čase májovém zněly veselé bubny a píšťaly, tančilo se kolem zapálených vater a popíjelo se, co bylo po ruce. Medovina, pivo, víno, ale i fermentované nápoje z bobulí, lesních plodů a bylinek.
Po příchodu Slovanů na naše území staré jarní oslavy nezanikly, ale získaly novou podobu – byly mimo jiné také spojeny s bohyní Ladou, která je v novodobé slovanské tradici vnímána jako bohyně lásky, harmonie, krásy, plodnosti a rodinného souladu. A právě tyto hodnoty přesně odpovídají době přelomu dubna a května, kdy krajina rozkvétá, dny se prodlužují a lidé po dlouhé zimě znovu vycházejí ven do přírody.
O bohyni Ladě máme zmínky z církevních spisů, které často kritizovaly pohanské obyčeje, ale tím se nám paradoxně tyto zvyky uchovaly v písemné podobě. První, kdo Ladu výslovně označil za božstvo, byl polský kronikář Jan Długosz v 15. století. Ve svém díle ji přirovnal k římské Venuši, zatímco mužský protějšek zvaný Ladon měl odpovídat Martovi.
Lada je krásná a mocná mladá žena posévající louky květinami, jakými jsou kopretiny a zvonce, chodící po polích a harmonizující přírodu před divočejším a teplejším obdobím „lítého“ léta. Její jméno dodnes zaznívá v některých českých slovech, jako je soulad, ladnost či ladička.
Do současnosti se nám stále dochoval také zvyk stavění májky, což je možná pozůstatek uctívání takzvaného světového či kosmického stromu, který podle starých Slovanů svými kořeny zasahoval do říše předků, jeho kmen patřil lidem a koruna bohům. Májku v noci hlídali hlavně svobodní mládenci. Postavit a uhlídat májku byla otázka cti. Pokud ji sousední vesnice pokácela nebo ukradla, znamenalo to pro místní ostudu a pro vítěze to bylo důkazem síly, chytrosti a odvahy odvážných „chasníků“.
Na falickém symbolu stromu je navlečený pestrými pentlemi zdobený věnec, což je jasný odkaz na opěvovanou plodnost, a v dnešní době, kdy nám za posledních šest let klesla porodnost téměř o 30 %, bychom se možná měli nad takovou úctou před hojností potomků rodu zamyslet i my.
O tom, že se tento zvyk udržoval i v období křesťanství, máme opět několik zmínek ve středověkých církevních spisech. Přímo doložený průběh tohoto rituálu lze najít v dokumentu Largum Sero, jehož autorem je Jan z Holešova a byl sepsán kolem roku 1397. Jan vysvětluje, že lidé si těmito stromy zdobí domy, aby oslavili příchod léta a zajistili si ochranu. Je to poprvé, kdy je v českém kontextu doložen název odvozený od měsíce máje: „... jako stavějí (vesničané) máje před své dveře na uvítanou létu...“ A Tomáš Štítný ze Štítného v knihách o šašiech na konci 14. století kritizuje mladíky, kteří se namísto práce nebo modlitby věnují „marnostem“ a nočním toulkám. Přesná citace v dobové češtině zní přibližně takto: „...aj, kterak marně běhají v noci s máji, dělajíce hluk a neřád, a sekají dřievie, jehož netřeba, aby se dvořili pannám...“
Jan Rokycana, husitský arcibiskup, byl v kritice lidových zvyků v 15. století ještě přímočařejší. Ve svých kázáních hřímal proti tomu, co se u májek dělo: „...všeliké to máje stavěnie, tance, noční běhánie a zpievánie... to vše k smilstvu a k nečistotě vede.“
Takže tyto vesnické obyčeje bujely vesele dávno po příchodu křesťanství v době pohusitské, ale o 200 let později se konaly lidové oslavy u prastarého menhiru zvaného Kamenná Alžběta, až ho právě na 1. máje 1668 nechal hrabě z Wratislavy odstranit a na dvoře Strakonického hradu veřejně rozbít na tři kusy a několikatisícový dav nechal rozprášit.
Pro období máje je zajímavá ještě jedna skutečnost. Ač je slovo máj velice zvukomalebné a zní silně slovansky, název tohoto měsíce pochází od římské bohyně Maiy, která vládla růstu, plodnosti a jarní síle. Drtivá většina států v Evropě má názvy měsíců pojmenovány podle římské tradice, včetně Ruska a sousedního Slovenska. Například marec odkazuje na boha války Marta, jún na bohyni Juno a august na prvního římského císaře Augusta. 
Výjimku v názvech měsíců v evropských státech tvoří především Česko, Polsko, Chorvatsko, Litva, Ukrajina a Bělorusko. U nás se původně květen jmenoval traven. Josef Jungmann v době národního obrození vzkřísil české názvy měsíců, ale k travenu se už nevrátil, označení květen si vypůjčil od sousedních Poláků, ale tam tento termín označuje duben. Podobné zmatení probíhá také mezi češtinou a chorvatštinou. Srpen se zaměňuje za červenec a říjen je listopad.
Jedná se tedy skutečně o velice krásné a dávné obyčeje, a proto bychom možná mohli letos místo pálení „čarodějnic“ raději oslavit vítězství světla nad tmou a probouzející se život. Tak, jak to dělali lidé v naší zemi už před tisíci lety.
Článek napsala: Ava Mystico Brožová
##PRODUCT-WIDGETS-43799##
##PRODUCT-WIDGETS-44599##