Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově

V malebné vesničce Neratov, zaříznuté do hlubokých lesů Orlických hor při hranici s Polskem, stojí jedno z nejpozoruhodnějších poutních míst v České republice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie láká návštěvníky nejen svou architekturou a unikátní prosklenou střechou, ale především neobyčejným příběhem znovuzrození. Kdysi přicházeli do Neratova lidé, kteří věřili, že je uzdraví soška Panny Marie a voda z pramene, který dodnes vyvěrá u kostela. Kostel je otevřen ve dne i v noci - své dveře má stále dokořán pro všechny, kdo hledají chvíli ztišení, prostor k modlitbě, nebo jen zastavení a zamyšlení na své cestě.

Vznik poutního místa je spojen se snem rokytnického faráře, kterému se zjevila Panna Marie

Neratov byl založen na konci 15. století jako osada sklářů. Krátce po založení osady zde byl vybudován jednoduchý dřevěný kostelík. V druhé polovině 17. století se stal Neratov (dříve  Bärnwald) významným poutním místem. Zásadní změna nastala na počátku 60. let 17. století. Rokytnický farář Kryštof Florián Blažej Drick měl sen, v němž se mu zjevila Panna Marie a tak v roce 1661 nechal vyřezat milostnou sošku Panny Marie. Když byla přenesena do Neratova, zázračně se uzdravila jedna rokytnická žena. Zázračná moc se kromě sošky přičítala i prameni, který vyvěrá u kostela. 

Zprávy o neratovských zázracích se brzy rozšířily a náhlý nápor poutníků způsobil, že dřevěný kostel se v letech 1667-1668 přestavěl na kamenný. Z něj se do dnešní doby dochoval presbytář, sloužící jako hřbitovní kaple. Místo se začalo stávat čím dál tím víc vyhledávaným a tak v roce 1723 začala stavba nového kostela - Kostela Nanebevzetí Panny Marie. Základní kámen položil Johann Karl z Nostitz-Rhieneck v předvečer svátku Nanebevstoupení Panny Marie, tedy 14. srpna. Vysvěcení proběhlo na svatého Bartoloměje 24. srpna 1733. 

V roce 1945 kostel vyhořel po zásahu Rudé armády. O 10 let později měli lidé z okolí snahu obnovit alespoň kostelní střechu. Za komunismu bylo rozhodnuto o jeho demolici, z které sešlo díky tomu, že peníze určené na zbourání kostela byly použity na převoz rokokového schodiště. Kostel se v roce 1992 podařilo zapsat na seznam kulturních památek. Od té doby se usilovně pracuje na jeho obnově. Ještě před tím se 15. srpna 1990 uspořádala první pouť na svátek Nanebevzetí Panny Marie a obnovila se tak zapomenutá poutní tradice. V roce 2003 bylo obnoveno průčelí, věže a hodiny, o rok později proběhla sanace vnitřního zdiva a oprava fary. Svou pověstnou skleněnou střechu dostal v roce 2007, roku 2008 byly obnoveny střešní římsy. Od roku 2013 je kostel postupně vybavován novými prvky liturgického vybavení. V roce 2024 kostel získal varhany, které do té doby sloužily v Praze v Karolinu. Po restaurování poprvé zazněly v srpnu 2025, v kostele tak zněl zvuk varhan po 80 letech. 

To, co na kostele tolik přitahuje pozornost je jeho půdorys ve tvaru kříže, konvexní fasáda, nakoso připojené věže a konkávně prohloubené pilíře. Jeho délka je 48 metrů, šířka 19 metrů. Další zajímavostí je umístění, díky kterému v poledne prvního svátku vánočního dopadají sluneční paprsky přesně na svatostánek.