Zřícenina hradu a kláštera Kuklov

Kuklov působí jako tiché místo, kde se příběhy středověkého hradu a nikdy nedokončeného kláštera proplétají s příběhy dávno opuštěných zdí. Na skalnatém ostrohu kdysi stál hrad dobytý Rožmberky, z něhož zůstaly jen zbytky zdiva a vylámaný příkop. O pár kroků dál se v 15. století začal rodit nikdy nedostavěný klášter, který řeholníci brzy opustili, takže přežilo jen působivé torzo kostela svatého Ondřeje s pěti gotickými okny. Tuto romantickou zříceninu najdete v osadě Kuklov, nedaleko obce Brloh (cca 24 km od Českého Krumlova).

Pohnutá historie hradu a kláštera

Západně od vsi stával na vysoké skále kdysi pevný hrad Kuglvaid. Byl založen pravděpodobně okolo roku 1360 vyšehradským biskupem Jetřichem, biskupem mindenským. V té době se na místě dnešního Kuklova usadili Němci. Původní název hradu a vsi Kuglvaid je pravděpodobně převzat z německého "gugl-waid"- "lesnatá homole". Po smrti zakladatele připadl hrad králi. Všechny okolní pozemky tehdy patřily Rožmberkům, pouze hrad byl majetkem královským. Jindřich z Rožmberka se snažil hrad získat a v roce 1395 ho dobyl a rozbořil. Dodnes se zachovaly jen malé zbytky zdiva a příkop vylámaný ve skále. 

V blízkosti zříceniny se nachází klášter, jehož stavba nebyla nikdy dokončena. Roku 1495 sem Petr IV. z Rožmberka povolal mnichy řádu sv. Františka z Pauly, aby zde založili paulánský klášter. Klášter s jednolodním kostelem sv. Ondřeje nebyl nikdy dokončen a kolem roku 1530 měl být opuštěn. Během třicetileté války měla klášterní budovy zcela pobořit švédská vojska a přítomné mnichy ubít. Dochovány jsou obvodové zdi pozdně gotického jednolodního kostela, s pětibokým závěrem a dvěma opěráky na jižní straně. Zbytky klášterních budov se zachovaly pouze ve zdivu domů, které vznikly později okolo zřícenin kláštera.

Tajemná legenda o bloudících duších mnichů

 Vzhledem ke své pohnuté minulosti je Kuklov opředen mrazivou pověstí. Říká se, že v klášterních chodbách bloudí duše popravených a upálených mnichů. Mnohým řeholníkům nebylo přáno odejít v pokoji. Někteří byli bez milosti popraveni mečem přímo na nádvoří, jiní byli nahnáni do dřevěných přístavků a zaživa upáleni. Plameny tehdy pohltily nejen svaté spisy a dřevěné krovy, ale i výkřiky bezmocných mužů, jejichž duše nenašly klidu.

Od těch dob se na Kuklově vypráví o temných nocích, především kolem dušiček nebo za bouří, kdy se ruiny proměňují v jeviště duchů. Z hlubokých lesů a mezi zbytky kamenných zdí se začnou vynořovat tiché, zahalené postavy. Není  jim vidět do tváří – tam, kde by měly být oči, zírají jen prázdné černé tůně nebo doutnající uhlíky. Tyto nešťastné duše bloudí po obvodu starého klášterního ambitu v nekonečném, tichém průvodu. Místní lidé věřili, že mniši stále hledají své ztracené přikázání a klid, který jim byl tak násilně odepřen. Někdy je prý slyšet praskání spáleného dřeva, jindy se nocí nese tichý, mrazivý šepot latinských modliteb spojený se sténáním

Ať už vás přitahuje historie, architektura, nebo milujete místa s kapkou tajemna, Kuklov vás nezklame. Dnes se ve volně přístupném "přírodním chrámu" odehrávají kulturní setkání, společenské události i svatební obřady. V roce 1967 tu režisér František Vláčil natáčel film Údolí včel. Kuklovský klášter hraje ve filmu fiktivní tvrz Vlkov.(Hrad křižáckého řádu byl natáčen na polských hradech Malbork, Jastrzebia Góra a na pobřeží Baltského moře).