Terčino údolí v Novohradských horách
Terčino nebo Tereziino údolí nedaleko Nových Hradů na jihu Čech je rájem pro milovníky krásné přírody i romantických zákoutí. Národní přírodní památka (NPP) Terčino údolí byla vyhlášena v roce 1992 (jako státní přírodní rezervace již v roce 1949) na rozloze 139,29 ha. Parkem prochází Naučná stezka , která má 12 zastavení a seznamuje návštěvníky s historií parku i se všemi zajímavostmi, které se zde vyskytují. Stezka začíná u Vstupní brány z roku 1797 a je dlouhá přibližně 7 km ( délku trasy lze dle potřeby zkrátit).
Hrabě Jan Nepomuk Buquoy daroval údolí manželce
Roku 1756 nechal hrabě Jan Nepomuk Buquoy původní bažantnici přetvořit na romantický anglický park. Udělal to na popud své manželky, hraběnky Terezie Buquoyové. Nejprve park nesl jméno - Vallancherie, v současnosti se jmenuje po hraběnce - Terčino údolí. Hraběnka zde nechala vysazovat nejen cizokrajné stromy a keře, ale podle cizího vzoru začaly v krajině vyrůstat i některé odpočinkové stavby a z dnešního pohledu rekreační zařízení.
V letech 1788-1797 byly vybudovány malé soukromé lázně dnes nazývané Lázničky a v roce 1803 tzv. Modrý dům, ve kterém šlechtična s oblibou trávila letní měsíce. Modrý dům se do dnešní doby zachoval jako ruina, neboť byl v roce 1915 z velké části zničen povodní. V budování se pokračovalo i po hraběnčině smrti. Vznikaly pavilonky a pomníčky s veršovanými nápisy, budovaly se rybníčky. Roku 1817 přibyl umělý vodopád, který zůstal atrakcí do dnešních dnů. Napájí ho pomocí náhonu se stavidly samotná říčka Stropnice. Od vodopádu stezka pokračuje hlubokým skalnatým kaňonem.
Na samém konci areálu leží tvrz Cuknštejn, který byla postavena v letech 1488-1491. Stavba představuje jednu z nejlépe zachovaných pozdně gotických tvrzí pravidelného typu. Tvrz posloužila jako filmařská lokace pro pohádku Hodinářův učeň nebo seriál Ať žijí rytíři!
Pověst o starém dubu a trpaslících
K prastarému dubu se v Novohradských horách váže jedna pověst, která je spojená se starým majestátním dubem (přibližně 500 let starým). Říká se, že v podzemí a kořenech tohoto starého dubu žili trpaslíci, kteří dohlíželi na krásu a klid celého údolí. Jednoho dne se nový panský správce rozhodl, že v okolí cesty pokácí staré stromy, aby získal dřevo a upravil prostor podle svého. Jakmile však zaťal sekeru do kmene posvátného dubu, ozvala se hrozná rána, země se silně otřásla a správcovo vlastní stavení se sesypalo k zemi. Tato výstraha správce skoro k smrti vyděsila. Od té doby s pokorou od dalšího kácení ustoupil a stromy zdobí údolí dodnes.
Mezi krajináři bývá Terčino údolí považováno za jeden z vrcholných celků romanticko-sentimentálního období krajinářské architektury. Tato národní přírodní památka slouží nejen jako výborné místo pro procházky a výlety, ale i jako ukázka řemeslně jemně řešené krajinné kompozice, která si ve všech ročních období uchovává svůj půvab.