Dívčí Kámen

"Stříbrná vodní stuha se vine v bohaté zeleni lesních stromů po úzkém dně údolí, kterým se prodírá i stezka - chvíli nalevo, chvíli napravo od vody mezi hustým porostem až ke skalní stěně, jež je opravdovým skvostem tohoto romantického kouta, před nímž zůstane v oprávněném obdivu stát i ten nejlhostejnější poutník. Stará pevnost se zde vypíná bizarními hroty téměř dvacet sáhů kolmo vzhůru a holá černošedá skaliska ční strašidelně k nebi". 

Monumentální romantickou zříceninu hradu Dívčí Kámen najdete na vysoké skále v překrásné přírodě nad soutokem Křemžského potoka a řeky Vltavy mezi městy České Budějovice a Český Krumlov. Oblast hradu byla vyhlášena přírodní rezervací, která je zároveň součástí CHKO Blanský les. Dívčí Kámen je jednou z nejrozsáhlejších a nejlépe dochovaných středověkých památek v České republice. O vzniku jména zříceniny se tradují legendy. Podle jedné z romantických pověstí měl Jošt z Rožmberka pronásledovat laň. U vysoké skály nad Vltavou však zvíře zmizelo a místo laně se před Joštem objevila krásná panna. Právě pro ni měl Jošt nechat vystavit hrad, který pojmenoval Dívčí Kámen. Dříve se tu nacházelo keltské hradiště a není vyloučeno, že místo má ještě starší osídlení. Nedaleko odtud stávalo velké keltské oppidum Třísov, střed jihočeského keltského světa. V celém okolí Třísova byly nalezeny četné památky na Kelty, z nichž můžeme vyvodit, že zdejší osídlení bylo v těchto místech silně koncentrované. I název nedaleké Křemže se odvozuje od keltského Kremisa, Krems, což značilo potok s porostem česneku.

Hrad byl založen roku 1349 rodem Rožmberků, který ho pak v roce 1506 opustil a po dalších 500 letech přešel do majetku obce Křemže. Hrad nikdy nebyl trvalým sídlem vrchnosti, obyvateli byli jen úředníci panství a hradní posádka, které velel purkrabí, která společně s ním čítala 10 mužů. Okolo roku 1470, v době válek, byl počet členů hradní posádky zvýšen až na 24. V době třicetileté války byl hrad již zcela prázdný. Veřejnost se o zříceninu hradu začala zajímat znovu až ve 20. století. 

Pověst praví, že se tu nachází poklad, který střeží skřítci

Neslyšeli jste u potoka pod hradem kýchání? Pokud ho náhodou uslyšíte, určitě nezapomeňte říci "Pozdrav pánbůh". Pravděpodobně to kýchá zdejší skřítek, o kterém se říká, že střeží poklady ukryté v podzemních sklepích. Občas vychází na zemský povrch, sedává na kameni u potoka a kýchá tak silně, že se to rozléhá široko daleko. Tomu, kdo mu na každé kýchnutí neúnavně odpoví "Pozdrav pánbůh", prý zjeví místní poklady. 

Se skřítkem se tu kdysi setkal jeden sedláček, který přijel na hrad pro kámen na stavbu nové chalupy. Když už popáté řekl "Pozdrav pánbůh" a trpaslík kýchal dál, rozzlobil se sedlák a zvolal: "Kýho výra, copak mne máš za blázna, že mi tu stále do uší kýcháš?" Náhle se setmělo a ozval se pronikavý smích. Chtěl utéct, ale stál jako přikovaný k zemi. V tom ze sklepení vyšel průvod skřítků, hráli na malinké hudební nástroje a zpívali podivné písně. Průvod sedláčka obklopil, avšak skřítkové rozhodně neměli v úmyslu ho obveselovat svým hraním. Najednou se proměnili v divoká zvířata, štětinaté vepře, huňaté medvědy a dravé vlky a začali se na sedláka sápat a cenit zuby. K smrti vyděšený sedlák v ten moment omdlel. Když se probral , všude bylo ticho a klid. Sebral svůj povoz a prchal z hradu, co mu síly stačily. Na voze bylo místo kamení jen shnilé dřevo, listí a mech. Asi uhodnete, že sedláček se už na hrad pro kámen nevracel.